O mně
Moje celoživotní MOTTO:
„Chceš-li něco udělat, neptej se na následky, jinak to nikdy neuděláš!“
E. M. Remarque
Amatérské fotografii se věnuji asi od roku 2010, má tvorba je téměř výhradně černobílá. Zajímám se o Street fotografii, Urbex, detailní foto – či Makro fotografii a krajinu/přírodu.
Jsem zastáncem minimálních úprav fotografií, takže, někdy je potřeba trochu „oříznout“, srovnat linie a nebo aplikuji svůj „PRESET“, který jsem si vytvořil pouze pro úpravu ČB fotek. Tímto pak doladím kontrasty, bílou a černou a odstraním případný mlžný opar. Zde úpravy mých fotografií končí.
Nejsem profesionální fotograf, neustále objevuji nové možnosti, neustále se učím něco nového a prozatím nemám pouze jeden vyhraněný fotografický žánr. Nefotím pouze portrétní a produktové foto, „GLAMOUR“ či akty. Nejraději mám streetfoto a minimalismus.
Obrovskou podporu pro svoji neřest mám u své tolerantní ženy.
Proč černobílá fotografie?
Je temná, ale zároveň plná života… Je o světle, stínech, bolesti i radosti každodenosti nacházející se v jednom z nás. Černobílá fotografie je jednoduchá a neopakovatelná.
Černobílá dodá fotce něco navíc
Černobílé podání umí dát úplně jinou atmosféru třeba kvalitní street nebo reportážní fotografii. Ty se často fotí v horším světle, které jde ruku v ruce se zvýšeným šumem. V černobílém podání případný šum fotku nepokazí, často jej právě pomůže dodat kinofilmovou podobu, v poslední době velmi žádanou.
Navodí určitou iluzi, to podstatné zvýrazní, to nepodstatné částečně nebo úplně odfiltruje. Prohloubí emoce, zvýrazní kompozici, zdůrazní záměr autora. Fotku jako takovou zjednoduší, ale vždyť v jednoduchosti je přece krása.
Miluji jednoduchost
Portréty v černobílém podání mnohem více zaujmou rysy tváře nebo vráskami. Občas máte pocit, že přímo vidíte do duše člověka. U těch nejmenších dá černobílá kombinace vyniknout dětské přirozenosti, zvědavosti a nevinné upřímnosti.
Černá a bílá krajinu zjednoduší. Divák mnohem více vnímá hru světla a stínu. Nemusí se pozastavovat subjektivními dojmy, jestli autor fotky nepřehnal saturaci barev, jestli měl dobré světlo a dobře vyvážil bílou, jestli nemá fotka příliš mnoho podexponovaných nebo přeexponovaných částí. O mnoho lépe se navozuje dramatická či ponurá atmosféra. Podobně a možná i výrazněji se dá se světlem, stínem a liniemi pracovat při černobílých fotkách architektury
Můj blog
Ani v době digitální fotografie neztratila černobílá fotka svoji přitažlivost. Právě teď je mnoho fotografů tomuto směru otevřených, protože černobílé obrázky jsou prostě jiné.
Vybavení
Není černobílá fotografie jako černobílá fotografie a pořídit opravdu kvalitní černobílý snímek je mistrovská záležitost.
What I blog about
Můj příběh
Počátky mého „focení“ sahají do roku 2010. V té době se mi dostal do rukou můj první digitální fotoaparát Canon. Nepamatuji si jaký to byl typ, vím jen, že mi společníka dělal delší dobu. Postupem času přestal ale stačit mým nárokům na kvalitnější fotografii. V průběhu let se mi podařilo získat několik dalších fotoaparátů již s většími snímači (APSC, FULLFRAME). Fotil jsem „z ruky“ a tak bylo nutno pořídit ještě stativ a také fotobatoh. Zůžil se také můj žánrový rozsah a začal jsem uvažovat jen o jednom aparátu na veškeré focení. Upřímně řečeno to nejde! Dlouho jsem pak vybíral jakou fototechniku prodat, jakou si ponechat a hlavně jakou koupit! Po tříletém rozhodování jsem dokoupil dva fotoaparáty LEICA. Mám tedy vše, co jsem chtěl a dnes si s tím bohatě vystačím.
Zaujala mně velice černobílá fotografie. To ne proto, že by to byl trend, mám na to svůj názor. Je to (podle mého) o světle a stínu a hlavně o duši fotografie (kterou pořád hledám a občas i nacházím).